Tsertsa

Dichonéo

Contenù di site

Multimédià

Teste eun patoué

Documàn

O mot dou més : « patoué »

27 mai 2016

(patoué dé Bretsón)

O Concours Cerlogne, manifechtatsión scolére dédià ou francoprovensal, l'a djeuchto levrà é, pé tsou més écquie, l'én pensà dé vo propozé cahquie considératsión a propó di mot impià pé définì le léngue valdouchtane.

I lo saén dja que o mot « francoprovensal » l'at ichtà impià pé o premì cop é o fondatour dé a Dialètolojì tayana, Graziadio Isaia Ascoli, qu'ou l'a « dehquevrì », vers la fin dou XIX° siécle, eun énsémbio dé léngue prèdjà én Val d'Ohta, vià pé le val dou nord dou Piémón, ou sud-est da France é én Chouisse romande.

Tutùn, ou contrére dé tsen qu'ou féjéret pensé tsou mot, le léngue francoprovensale son pa o fransé é o provensal mehquià, ma son dé léngue otonomme, qu'i l'aruon dou latìn é qu'i l'an eun'ichtouére qu'a cour dacohte tsella dé y atre léngue romane.

Contre tsou mot siantéfécco, l'é mach o mot « patoué » qu'a l'é impià. A cha orijinne sémbia no miné ou XIIe siécle é adonca ou l'ae o sans dé « lénga éncomprénsébia é grosira »[1]. Donca, sémbiéret ése un mot péjoratif. A cha étimolojì no porta a rich patt-[2], « piouta », é ou suffixe -ois qu'ou servichae a formé le non di léngue. Sélón cahcùn, « patoué » l'aroéret dou vièi fransé patoier, « boudjé le man »[3] é, donca, « aé eunna manira dé fére grosira ».

En Val d'Ohta, ma co én d'atre pocht douque non prèdja patoué[4], tsou mot l'a pat tsou sans négatif.

Ou lon dou tén, d'atre mot l'an ichtà propozà, ma soèn l'an macque dé rajón idéolojécque qu'i l'an ren a qué vére vo a lénga. Caje jamé l'an saù fére concoréntsa ou mot « patoué » qu'ou l'at pé le Valdouchtàn eunna valour d'affétsión.

En pieuch, tsou mot qu'ou vou dire apepré « lénga dou pocht », dona rajón da grousa variabilité lénguéstécca qu'a sé catcha dérì eunna unité terminolojécca.

Ou l'ézichta pa macque un patoué : totte le quemeunne, touì le veladjo l'an a iour lénga é le iour particularité. E i lo saén bén... gnun rénontsiéret ou cho patoué !



[1] «Patois» én http://www.cnrtl.fr

[2] FEW, VIII, 35a

[3] «Patois» én http://www.cnrtl.fr

[4] L. Grüner (2010). Les patois valaisans. Langues et cultures. Cahier II. Académie suisse des sciences humaines et sociale. Berne.